POSLEDNÍ OKAMŽIK
              Čekám. Kulka se přibližuje blíž a blíž. Nemohu rozeznat střelce. Je hodně lidí, kteří by mě chtěli zabít, protože jsem zabil jejich přátelé a oni nyní chtějí pomstít jejich smrt. Vlastně ani nevím, proč jsem to dělal. Možná pro peníze, slávu nebo pro další věci, který člověk potřebuje, když je na dně. Bohužel teď mám největší problém ve svým prokletým životě: někdo mne zabíjí. Ne pomocí střel, ale díky mým vzpomínkám. Tou nejhorší zbraní. Když si představím to množství lidí, bědujících nad svými mrtvými příbuznými, cítím se, že padám stále rychleji do pekla. Pokud bych měl šanci změnit svůj život, využil bych jí. Každopádně nevěřím na štěstí. A ta kulka je už tak blízko. Skoro cítím na kůži teplo rozžhaveného kovu.
              Dneska byl špatný den. Probudil jsem se pozdě, pak jsem rozbil talíř od snídaně. Po jídle jsem si chtěl přečíst noviny, jak to dělám každý den, ale po zhlédnutí datumu jsem nechápal. Datum na přední straně prozrazovalo 14. 1. 2015. To bude zítra. Po přečtení všech článků mě obzvláště zaujal jeden sloupek. Autor psal o neidentifikovaném těle v jedné vedlejší uličce poblíž průmyslové čtvrti. Klid netrval dlouho. První zákazník zavolal v sedm hodin. Byla to běžná práce. Musel jsem jít okamžitě na schůzku s neznámým mužem. Vybavil jsem se standardními potřebami: bojový nůž a brokovnice. Sraz byl určen na 9 hodinu. Venku byla stále tma. Nebál jsem se, byla to přece jenom rutina. Vykročil jsem za obchodem. 
              Uvědomil jsem si jednu malou skutečnost - noviny s divným článkem. Teď ležím na zemi, chlad stoupá výš a je tu stále  "malý" problém s tou ďábelskou kulkou. 
              Nevěděl jsem, co se se mnou děje. V jednom okamžiku ke mně napadli dva chlapi. Stihl jsem říct jenom" Co to k čertu…". Jindy by to nebyl problém, ale oni použili inhibitor, takže jsem se nemohl pohnout ani bránit.
              Vypadalo to tu jako u soudu. Rozdíl byl v tom, že jsem se nemohl hájit. Jasný byl také verdikt - trest smrti. Muž v černém dlouhém kabátě vystoupil ze stínu a zamířil zbraň. Můj poslední pokus o dosažení svobody, ale chemikálie byly spolehlivé. Potom jsem uslyšel výstřel. Věděl jsem, že to bude poslední výstřel, který kdy zaslechnu. 
              Už pociťuji jak se kulka dělá všední práci. Jenom doufám, že smrt přijde brzo a rychle.